APOKALYPSA

APOKALYPSA padá na Indonésii

Můj letošní návrat do Indonésie patří k těm smutnějším. Dost možná jsem přijel už jen ukončit program Hnutí za záchranu Balikpapanského zálivu. Od dubna jsme skoro bez peněz, činnost jsme omezili jen na nejnutnější minimum. Zatímco pár lidí včetně Darmana a Maulany situaci chápou a v rámci možností se snaží pokračovat v práci, o jiné členy týmu přicházíme. Ti, kteří odcházejí, jsou právníci, lobbisté, ale i někteří aktivisté. Bez jejich účasti mnoho nezmůžeme, rozběhlé projekty výstavby silnice, mostu, rozvodu elektrického vedení a průmyslového parku bez jejich pomoci nezastavíme…

Do mého návratu do Balikpapanu zbývá ještě měsíc, během kterého pořád můžu čekat na zázrak, protože poslední snahy o zajištění dalšího financování ještě nevyhasly. Zatím jsem na Sumatře, kde jsem doufal v mnohem lepší zprávy. Program ochrany orangutanů v rezervaci Batang Toru se doteď rozvíjel slibně.

V Medanu jsem se sešel s kolegy Gáby a Grahamem, kteří se o ochranu Batang Toru snaží posledních 10 let. Když jsem dorazil, zpracovával právě Graham dost děsivě vyhlížející mapy mizejícího lesa, zatímco Gáby telefonovala s Friends of Earth a snažila se je přesvědčit, aby zahájili soudní proces s místními úřady. Batang Toru se totiž stal jednou z mnoha obětí programu, který je považován za nejambicióznější rozvojový program v dějinách lidstva – a také za nejničivější. Jde o program čínské vlády, nazvaný OBOR, neboli One Belt, One Road.

Čínský prezident připodobňuje OBOR k soustavě nových Hedvábných stezek, které po moři i po zemi propojí Čínu s celou Asií, Evropou, Afrikou a Austrálií. Cílem je usnadnit těžbu přírodních zdrojů všeho druhu po celé východní polokouli a jejich svoz do Číny, kde budou dále zpracovány. Zatímco někteří se bojí politických a hospodářských důsledků toho, že se Čína efektivně stane středem poloviny světa, jiní se děsí dopadu takové situace na přírodu a životní prostředí. Už samotná infrastrukutura, která má být v rámci projektu „One Belt One Road“ vybudována, bude znamenat zničení mnoha z nejcennějších zbytků asijské a africké přírody. Podél pobřeží budou vyrůstat nové přístavy, údolí řek zaplaví přehrady, nížiny se přemění v hnědouhelné doly a vnitrozemí protne síť nových silnic, železnic a elektrického vedení.
Ovšem daleko horší bude efekt zpřístupnění krajiny prakticky všem myslitelným lidským aktivitám, od zakládání dalších plantáží a průmyslových parků přes ilegální těžbu dřeva, lov zvířat, obchodu s čínskou medicínou a zakládání lesních požárů. A to všechno se má dít současně na tolika místech, že se ochranářské snahy rozptýlí. Sotva kdy se tak podaří zakročit a ničení přírody zamezit. Každý z mnoha případů, kterých se „One Belt One Road“ projekt dotkne, bude jen kapkou v moři dalších, podobně závažných – Batang Toru nevyjímaje.

V případe Batang Toru jde o hydroelektrárnu, která má vyrůst v
nejcennější části celého území – v posledním malém zbytku nížinného pralesa. Většina Batang Toru je podhorský a horský prales, který lidé ponechali divokým zvířatům jen proto, že se tuto nepřístupnou krajinu nepodařilo nijak využít. Orangutani a spousta zvířat tu žijí, ale v poměrně malých počtech, protože jejich skutečným domovem byly ještě donedávna mnohem úživnější nížiny. Právě v poslední nížině podél břehů řeky Batang Toru přežívá orangutanů nejvíc. Pro celou populaci, která nemá víc než 800 posledních jedinců, představuje toto údolí životně důležité jádro. Čínská korporace, která plánuje údolí zaplavit přehradou, argumentuje tím, že rozloha přehrady bude jen zanedbatelných 90 hektarů, a najala několik z nejvýznamnějších indonéských kapacit v oblasti lesnictví na to, aby tohle tvrzení podpořili. Jenže nejde jen o přehradu. Už teď byla podél celého břehu řeky neobyčejně rychle vybuldozerovaná nová silnice. Paralelně s ní mají vést sloupy elektrického vedení a pod zemí pak kanál, který bude
vodu z přehrady odvádět do elektrárny. Zem, která je při hloubení
mnohakilometrového kanálu vyvážena se naváží do pralesa. Už teď na začátku celé výstavby je rozloha výsypek větší, než kolik bude rozloha celé přehrady. Soustava silnice, elektrického vedení, výsypek, přehrady a hydroelektrárny, bude představovat nepřekročitelnou bariéru pro zvířata, ale stejně tak i vstupní bránu do nitra pralesa pro lovce, ilegální osadníky a spekulanty s pozemky.

Gáby a její tým proti výstavbě přehrady brojili už dlouhá léta.
Mezinárodní banky od financování celé stavby odstoupily, ale několik čínských bank ve hře zůstalo. Nepomohlo ani to, že byli orangutani z Batang Toru nedávno prohlášeni za samostatný druh, Pongo tapanuliensis, a stali se tak oficiálně nejohroženějším lidoopem světa. Indonéští Přátelé Země snad nakonec opravdu poženou celý případ k soudu. Ne ovšem kvůli orangutanům, ale kvůli zájmům místních lidí. Přehrada má totiž každý den po 12 hodin zadržovat všechnu vodu. Řeka Batang Toru tak vždy na půl dne vyschne, aby se pak zavodnila po dobu, kdy bude nahromaděná voda roztáčet turbíny. To bude znamenat zánik
živobytí všech rybářů i závažné problémy pro farmáře, jejichž
rýžoviště řeka napájí.

Soud by by tak mohl znamenat poslední naději i pro orangutany a
divokou přírodu. Jenže příliš optimismu nám nepřidává jiný soudní
případ, který jsme ještě donedávna považovali za obrovský mezinárodní úspěch a důkaz toho, že to Indonésie s ochranou přírody míní vážně. Šlo o rašelinný prales Tripa, donedávna možná vůbec nejdůležitější útočiště sumaterských orangutanů. Před několika lety započala přeměna tohoto pralesa v obrovskou plantáž olejné palmy. Petici za záchranu Tripy podepsalo víc než 130 tisíc lidí lidí a otevřeně se k ní hlásila řada největších odborníků. I tady Přátelé Země zahájili soudní proces a k žalobě se nakonec přidalo i Ministerstvo životního prostředí. Soud rozhodl ve prospěch ochrany přírody a společnosti bylo nařízeno, aby
plantáže znovu zavodnila a obnovila les. Bagry začaly znovu zazemňovat odvodňovací kanály a všichni oslavovali úspěch. Jenže palmařská společnost se odvolala k jinému soudu a případ je opět neuzavřený. Obnova rašelinišť skončila rychleji než začala a zatímco se jednání vleče a zájem veřejnosti už zcela opadl, kácí teď právě palmařská společnost poslední malé zbytky džungle.

Ale aby toho nebylo málo. Vlivným Indonésanům, kteří mají zájem
na zničení míst, jako je Tripa, Batang Toru nebo Balikpapanský záliv, začíná být jasné, že jejich plánům stojí v cestě několik cizinců a že většina z nich jsou přírodovědci. A tak Ministerstvo životního prostředí a lesnictví svolalo do Balikpapanu zástupce všech vládních úřadů a správ Národních parků a uspořádalo pro ně školení o tom, jak zahraničním agentům nevládních ochranářských organizací zabránit v podkopávání indonéského národního hospodářství. Na tohle téma přednášeli zástupci policie, armády a státní propagandy všeho druhu. Přes jednoho z rozumnějších účastníků školení se k nám prosákl zvací
dopis, který už sám o sobě obsahuje detailní instrukce pro boj s
ekoterorismem, a také několik fotografií z prezentací. Mezi
zahraničními organizacemi, které o zničení indonéského hospodářství usilují, byli uvedeni skoro všichni, zdaleka ne jen Greenpeace a Friends of Earth, ale například i Wildlife Conservation Society, CIFOR nebo agentury rozvojové pomoci včetně USAID. Za agenty těchto imperiálních sil byla prohlášená většina významnějších indonéských nevládek. Jejich cílem, na základě oficiálního dopisu, podepsaného Ministerstvem Životního prostředí a lesnictví, je nejen oslabit indonéskou ekonomiku a zkazit indonéskou mládež, ale také podpořit obchod s drogami a šířit pornografii a homosexualitu.

Tímhle školením má teď vymytý mozek celá řada úředníků, se
kterými budeme muset ve věci ochrany přírody jednat. Ale nezůstane jen u toho. Připravují se nové regulace, na základě kterých se zahraničním vědcům zpřísní udělování povolení k výzkumu. Kuriozitou je například to, že délka trestu odnětí svobody za vývoz genetického materiálu má údajně převýšit trest za vývoz živého organismu chráněného druhu (který v sobě samozřejmě genetický materiál taky obsahuje). Horší je
ale jiná věc. V budoucnu by se totiž měl povolovat jen takový výzkum, který nějakým způsobem přispěje dalšímu ekonomickému rozvoji Indonésie. Pokud by výzkum, dokládající odlesňování a vymírání ohrožených druhů neměl rozvoj indonéského národního hospodářství podpořit, nebude už možná v budoucnu povolován. Tím by se mohlo mnoho problémů vyřešit – už se o nich nebude vědět…

Náš rozhovor s Gáby a Grahamem byl plný rozčarování a bolestných odhalení. Nakonec jsem vznesl dotaz, zda má někdo z nás taky nějakou dobrou zprávu? Gáby si na jednu vzpomněla. V Batang Toru se objevila samice orangutana s rok a půl starými dvojčaty! Je to vůbec poprvé, kdy byla dvojčata sumaterských orangutanů pozorována ve volné přírodě. To je radostná zpráva – jenže všechno to negativní kolem asi nevyváží…

Nicméně my se nevzdáváme. Naši věrní Darman a Maulana pracují na monitoringu škod způsobených ropnou katastrofou a neutuchají ve své práci. O tom zase příště.

Počátek stavby přehrady – foto Sumatran Orangutan Conservation Programme

Ukradená divočina

Spřátelený projekt The Kukang Rescue Program spolu se zoo Ostrava, která projekt zastřešuje, spustila nový unikátní projekt ukradená divočina.

Zoologická zahrada Ostrava a záchranný program Kukang právě spouštějí informační kampaň „Ukradená divočina“, která je zaměřena na problematiku ilegálního obchodu s ohroženými druhy zvířat. Jedná se o první komplexní kampaň v České republice poodkrývající přehlížená fakta ilegálního obchodu s divokými zvířaty a částmi jejich těl na území ČR i v celé Evropě. „Ukradená divočina” oficiálně získala i záštitu Ministerstva životního prostředí ČR.

Co je „Ukradená divočina“? Jedná se o první komplexní osvětovou kampaň zaměřenou na ilegální obchod s volně žijícími živočichy a částmi jejich těl v České republice a Evropě”.

Po obchodu s drogami, zbraněmi a lidmi je ilegální obchod s divokými zvířaty a částmi jejich těl (tzv. „wildlife trafficking“) jedním z nejlukrativnějších ilegálních obchodů na světě. Mnohdy je obchod s divokými zvířaty spojen i s další organizovanou trestnou činností – prodej slonoviny například financuje činnost mnohých teroristických skupin. Zároveň se jedná o jednu z největších hrozeb pro světovou biodiverzitu, tedy druhovou rozmanitost, neboť mnoho volně žijících druhů živočichů i rostlin se vinou vzrůstající poptávky a pytláctví dostalo na pokraj vyhubení.

Ilegální obchod se zvířaty se může zdát být problémem pouze afrických či asijských zemí, ve skutečnosti jsou však do něj velmi často zapojeni i Evropané včetně mnoha občanů České republiky. Zabavení exemplářů zvířat nebo částí jejich těl přímo na území České republiky nejsou ničím výjimečným, a to i navzdory nezměrné vynalézavosti pašeráků. „Je to jako boj s chobotnicí. Useknete jedno chapadlo a objeví se další. Někdy má člověk absolutní pocit bezmoci a vzteku, ale musíme se snažit s tím bojovat, nemůžeme si dovolit selhat,“ popisuje Pavla Říhová.

Hlavním nástrojem nové unikátní kampaně jsou osvětové webové stránky www.ukradenadivocina.org. Věnují se komplexní problematice ilegálního obchodu – jednak ukazují nejčastěji obchodované druhy, jednak představují nejčastější důvody tohoto obchodu, mezi které patří například tradiční čínská medicína, obchod s domácími mazlíčky, obchod se suvenýry a další.

K přiblížení této problematiky široké veřejnosti slouží i tzv. Stezka ukradené divočiny, která je k vidění v Zoo Ostrava. Stezku tvoří informační panely umístěné na několika tematicky souvisejících místech v zoo. Každý panel je tvořen fotografií poukazující na jeden z mnoha problémů, kterého se ilegální obchod se zvířaty a jejich částmi těl týká, včetně informace o odhadovaném rozsahu daného problému. Zajímavostí je, že všechny exempláře nebo části zvířat na fotografiích, jako je slonovina, nosorožčí rohy, kožešiny kočkovitých šelem, šupiny luskounů aj., byly zabaveny kontrolními orgány v České republice. Tyto panely jsou pro zájemce k dispozici také v elektronické podobě.

Ukradená divočina” vznikla na základě mnohaletých zkušeností vedoucí Oddělení mezinárodní ochrany biodiverzity a CITES České inspekce životního prostředí Pavly Říhové, ve spolupráci s ředitelem Zoo Ostrava Petrem Čolasem, terénním zoologem Zoo Ostrava a vedoucím záchranného programu Kukang Františkem Příbrským, terénní zooložkou Zoo Olomouc a fotografkou Lucií Čižmářovou a dalšími členy týmu.

Záštitu nad kampaní Ukradená divočina se rozhodlo převzít Ministerstvo životního prostředí v čele se svým ministrem a 1. místopředsedou vlády České republiky Richardem Brabcem. „Spolupráci Ministerstva životního prostředí, Zoo Ostrava a záchranného programu Kukang na tak důležitém tématu, jakým je ilegální obchod se zvířaty, vnímám jako další z milníků v historickém vývoji českých zoologických zahrad,“ říká ředitel ostravské zoo Petr Čolas. Tato spolupráce navíc naplňuje jeden z vytyčených cílů Akčního plánu EU pro boj proti nezákonnému obchodu s volně žijícími druhy.

 

Fotografie mohou být volně použity pro účely tiskového, internetového a televizního zpravodajství. Autoři fotografií: Lucie Čižmářová a Enrico Gombala.

180618_ukradena divocina_panel 1600x900_press

Projekt EKOKARAVAN

Ochránci přírody spouští projekt Ekokaravan – zachrání „pivaře z Bornea“?

Kahau nosatý, foto Petr Šrámek
  1. dubna 2018 – Vědci a ochránci přírody nyní stojí před rozhodnutím, zda mají pozastavit jeden z nejlepších českých tropických ochranářských projektů, který se zabývá mj. i záchranou tzv. „pivařů z Bornea“ – vzácných opic kahau nosatých (více http://zatokanosatychopic.cz/?page_id=706). Finanční situaci tohoto a dalších ochranářských projektů v České republice i v zahraničí by však mohl pomoci vyřešit nový projekt Ekokaravan (tisková zpráva zde: http://zatokanosatychopic.cz/?page_id=744). Kampaň na získání prostředků pro jeho vytvoření nyní spouští Koalice proti palmovému oleji za podpory Nadace Partnerství.

– Bekantan –

Aktuálně – Zátoka pod příkrovem ropné skrvny

V pondělí jsme vás informovali o katastrofě, která se stala v Balikpapanském zálivu. Snažíme se získat informace, jak vlastně k vylití ropné skvrny došlo, kdo je za to zodpovědný… Víme však, že místní obyvatelé zejména lidé okolo našeho projektu a dobrovolníci tlačí na místní úřady, aby došlo k důkladnému a co nejrychlejšímu vyšetření. Dochází k monitoringu škod.

Na 4. dubna je svolána demonstrace, která má za cíl dotlačit vládu k zodpovědnému vyšetření a hlavně k důsledné ochraně celého prostoru Balikpapanského zálivu k zajištění zdravého životního prostředí pro obyvatele Zátoky.

Protestní akce
Mořská bioložka Danielle Kreb, naši dva místní koordinátoři Maulana a Darman a team zajišťující monitoring škod
Bez komentáře
Bez komentáře

– Bekantan –

Aktuálně – oběti v Zátoce

V sobotu 31. 3. 2018 došlo k úniku ropné skvrny a požáru v Balikpapanském zálivu. Jakmile budeme mít více informací, dáme Vám vědět. Zatím pouze víme, že obětí se stali 2 místní obyvatelé a další 3 jsou stále pohřešováni. Je to velká tragédie! Zejména když zjistíme, že za oběť tragédii padli už také dva místní sladkovodní delfíni – orcely tuponosé. Je nám velice smutno, když se s Vámi dělíme o tyto informace a kruté záběry. Doufejme, že se však místní vláda z těchto hrůzných událostí poučí a podnikne důležité kroky pro ochranu Zátoky.

Fotky bez komentáře…

http://www.thejakartapost.com/news/2018/03/31/oil-spill-cleanup-fire-kills-two-in-balikpapan.html

http://www.thejakartapost.com/news/2018/04/02/panic-grips-balikpapan-following-oil-spill-fire-impact.html

Buďme silní!

– Bekantan –

Tisková zpráva – „Pivaři z Bornea v ohrožení“

Sekci Měsiční zprávy jsme rozšířili na sekci Měsíční a další zprávy. Postupně tam vznikne další oddíl a to bude zpráva výroční, kterou Vám přineseme po krátkých úsecích ve shrnutí působení v rámci projektu v období celého roku 2017.

Kahau nosatý ve větvích – foto: Lukáš Vincour

V současnosti však hledáme možnosti, jak projekt udržet nadále v co nejvyšším měřítku a proto vydáváme následující tiskovou zprávu: „Pivaři z Bornea“ na pokraji vyhynutí, kterou naleznete na tomto odkazu – http://zatokanosatychopic.cz/?page_id=706

Nebo právě v sekci: Měsíční a další zprávy pod názvem Tisková zpráva – „Pivaři z Bornea“ na pokraji vyhynutí

Děkujeme za Váš zájem a za sdílení této zprávy!

Dvouměsíční zpráva z prosince 2017 a ledna 2018

V sekci MĚSÍČNÍ ZPRÁVY přibyla zpráva z měsíců prosince 2017 a ledna 2018. Přečtěte si, tentokráte poněkud smutnou zprávu ze Zátoky nosatých opic. Události jsou shrnuty do ucelené zprávy z pohledu Stana Lhoty na následujícím odkazu: http://zatokanosatychopic.cz/?page_id=689

Nebo po rozkliknutí oddílu „Měsíční zprávy“ na liště hlavního menu, kde najdete zprávy z celého roku 2017 a třídílnou zprávu Ráj bez andělů z návštěvy naší podporovatelky Evy Šlosárčíkové.

str. 1 – Prosinec 17 a Leden 18

– Bekanatan –