Ráj bez andělů – část 3

Ráj bez andělů

Balikpapanský záliv: část 3 „Král mangrovů, král Zátoky“

V tuto chvíli nás tedy čekala závěrečná část dne, část, na kterou jsme se všichni těšili nejvíc. Jeli jsme najít vzácné primáty kahauy nosaté (Nasalis larvatus). Už jako malá jsem je se zájmem sledovala v přírodopisných dokumentech a málokterá jiná opice mi tak utkvěla v paměti. Jde o výhradně herbivorní primáty, zaměřené pouze na určitý druh potravy. Díky plynům, které vznikají při trávení zelené potravy, je pro ně typické větší břicho, ale každému asi kahau zůstane v mysli díky zvláštnímu nosu. Samci jej mají delší, převislý a baňatý. Samičky krátký a zatočený nahoru. Trošku připomínají nafrňené dámy =) Jde o endemity, kterými se může pyšnit pouze ostrov Kalimantan. I proto jsou tak vzácní. Lidská populace stále více zvětšuje svá impéria, majestátně rozpíná chapadla nad hlavami prvotních vládců zdejších mangrovů. A těm mizí domov přímo před očima.

Zase jsme byli s naší lodičkou zajatci ruchu a shonu, který proudil kolem nás v rostoucí průmyslové zóně. Sem tam na nás mávali lidé velkých lodí a nevěřícně si nás prohlíželi. Oblohu místy zalil kouř vycházející z továren, a opodál vyšlehl plamen z vrtů. Vjížděli jsme do kanálu a chvílemi se nám zdálo, jako by za námi někdo zavíral dveře. Malinko hrůzostrašné.

Klid nastal až ve chvíli, kdy lodička přistavila u dlouhého, dřevěného mola. Vystoupili jsme a následovali Darmana s Maulanou. Asi v půli, tam kde už začínal mangrovový les, jsme společně usedli na molo. Darman nám začal vyprávět. Vysvětlil nám, že ještě nenastala ta správná hodina na pozorování primátů. Museli jsme počkat na odlehlejším místě, tak abychom je nevyrušili dřív, než se dostaví na večeři. Mezi tím jsme se dozvěděli ještě malinko víc o studii a práci kolem opic. O tom odkud přicházejí dva krát denně na potravu a o jejich zvycích. Kahau nosatý velice dobře plave! Na zadních nohou mají mezi prsty částečné plovací blány. Naši pozornost chvílemi narušovaly děti, které se na nás se zájmem přišly podívat. Pak tady byl rybář, který po břehu namotával síť. A ten břeh!!! Nevěřily by jste kolik tady bylo odpadků! Ale tohle byl prý celkem dobrý stav. „Někdy jich tady je tolik, že menší lodě přes ně neprojedou!“ dodal kapitán.

Hodinky překročily 17 hodinu odpolední a my vyjeli vstříc kouzelnému západu slunce. Už jen pár metrů nás dělilo od primátů. Před námi, na obrovských zřejmě ropných trubkách, čekali rybáři na své štěstí. Propluli jsme pod nimi a zamávali. V tom bylo slyšet prví žuchnutí do vody. A další a další! Jsou tady! Jeden za druhým skákali z větví vstříc vodní hladině. Přeplavali na druhou stranu. Za plotem je tráva přece vždycky zelenější =)

Do mangrovů, k domovu králeOd majestátných samců, přes ladné samice až k malým neposedným dětem. Ukloňte se! Králové mangrovů ráčili dojít na žranici! Byli neuvěřitelní. Skvostní! Tyhle zvláštní okamžiky byly nepopsatelné. Jako z pohádky.

Opice nám předvedly všechno to, co je matka Příroda naučila. Hlavní součástí divadla bylo samozřejmě pojídání mladých výhonků listoví. Mimo to, jsme mohli sledovat rvačky, škádlení, hry dědí na honěnou, houpání ve větvích, obří skoky ze stromu na strom. Akrobatické kousky byly doplněny o zvuky pískání a hašteření. A vůdčí samec nám předvedl, že harém opravdu patří jemu. Po dožvýkání jednoho ze soust, jen tak jako by nic, napářil samici a večeřel dál =) Nestačili jsme si předávat dalekohledy a zaměřovat foťáky. Kahauové nebyly úplně na pár metrů a sluníčko už také nesvítilo na plno. Dokumentace proto nebyla nic lehkého. Nám, ale zůstanou vryti jasně, hluboko a na vždy pod kůží!

Najednou jsem si všimla, jak se na nás Maulana zamyšleně dívá a usmívá se. Oči mu v té chvíli svítily od jiskřiček naděje, kterou jsme v něm probudily. Neskrýval spokojenost a radost nad tím, že se to podařilo. Že jsme nadšení a spokojení. Byl pyšný a my byli pyšní na něj. A vděční, za to, že i přes všechnu krutost komerčního Světa lačnícího po penězích a prosperitě, se v tento okamžik zastavil čas jen pro ně a pro nás. Pyšní na nově získaného kamaráda, který dal srdce ochraně přírody v Bohem téměř zapomenuté části Kalimantanu a denně se pere s minimálními prostředky za to, aby i další návštěvy za nějaký čas mohly tajit dech nad kouzelnými scenériemi zdejší přírody.

V tom zalil poslední paprsek palubu obrovské nákladní lodě před námi a byla tma. Nad průmyslovou zónou i nad zátokou nosatých opic. Né na pořád! S každým novým dnem spolu se slunečními svitem přichází i nová naděje.

Mé poděkování za neskutečné zážitky patří samozřejmě všem, kteří pomohli myšlence uskutečnit návštěvu Balikpapanského zálivu! Obrovské díky za boj proti Světu na ruby Maulanovi, Standovi Lhotovi, Darmanovi, Karnille a Henrymu! P.S. „jste na vždy v našich srdcích“. Therima kasih!

Přátelé je to na Vás! V dnešní době už není moc času na to se rozmýšlet. Musíme jednat! Pokud máte aspoň malinkou odvahu a chtíč pomoci, udělejte to. Jakkoli! Třeba v teple domova od počítačů, ale udělejte! Každá kapka z moře je důležitá! Každá dokáže hodně když opravdu chce.

A na závěr, myslete na to, že „Svět patří těm, co se neposerou!“ s láskou a optimismem Evis Šlosarčíková