Ráj bez andělů – část 1

Ráj bez andělů

Balikpapanský záliv: část 1 „Vyrážíme“

Dneska v noci se nám po pár extrémně horkých dnech konečně dobře spalo. Pár hodin nám do střechy bubnoval silný déšť. Ráno bylo pod mrakem, ale nám to dnes nevadilo. Měli jsme před sebou den na vodě a ta, jak je známo, extrémně přitahuje sluníčko. Taxíky nás vysadily v zátoce Balikpapan Baru, tedy nové části Balikpapanu, města v provincii Východní Kalimantan.

8 odvážných dobrodruhů a jejich průvodci Maulana a Hery

Tady, vlastně jako všude jinde kde jsme se v minulých dnech objevili, nás místní obklopili a s úsměvem zahrnuli do svých každodenních povinností. Obyvatelé této části jsou po většinou chudí rybáři. Ale i tady se nám potvrdilo, že čím chudší člověk, tím větší srdce. Nás 8 bledých tváří budilo všude velký poprask. Taky aby né, když většina žen ve skupině nejmíň o dvě hlavy převyšuje místní obyvatele, a co víc, některé jsou potetované a kouří!!! =)

 

Místní indonésané bývávali rybáři
Místní nás vždy obklopili s úsměvem

Bez předsudků nás u naší malé lodičky vítala i Karnila (jak řekl Maulana „Standova crazy friend“ a paní, jenž má projekt pod svými křídly). Je to ženská, která ti svým obrovským úsměvem a maximální energií hned dobije baterky. Vedle ní stál vyšší usměvavý pán, zprvu trošku stydlivý. Byl to kapitán naší bárky Darman. Člověk který mangrovům a životu v něm propadl celým srdcem. Dlouho nám vyprávěl o kráse a ochraně této zóny. V jeho očích a hlase byl často poznat i smutek. Nebylo se čemu divit. Byl to člověk, který se svou rodinou žil v jedné ze tří posledních rybářských vesniček tady.

V lodi
Autorka článku s Darmanem

Za burácení motoru se naše plavidlo rozjelo směr nám neznámé vody. Cíl byl ale jasný! Po téměř 8 letech, kdy jsme o tomto projektu poprvé slyšeli jsme teď byli jeho součástí. Český team se vydal čelit kouzlu a nástrahám Balikpapanskému zálivu. Jeho průmyslové zóně. A doufal, že aspoň očkem zahlédne klenoty zdejších mangrovů a vody kolem nich. Orcely tuponosé (orcaella brevirostris) a kahauy nosaté (nasalis larvatus).

Kahau nosatý
Místo vyplutí
Na menších lodích jsme potkávali rybáře
V zálivu panuje čilý dopravní provoz

Netrvalo dlouho a my míjeli první loďky a lodě..a větší lodě a nákladní lodě a lodě zakotvené u břehu a lodě co už ani jako lodě nevypadaly. Jedna vezla obrovskou hromadu uhlí, druhá měla naloženo tolik dřeva, že by to vydalo na jeden pořádný prales.

Těžba uhlí k výrobě elektřiny
Loď plná dřeva

Pohled na první továrny nás zaskočil. Za další půl hodinu už jsme jeli téměř se zatajeným dechem a jen nevěřícně kroutili hlavami. Továren tady bylo spoustu, první, která byla určena na výrobu energie z černého uhlí, které se tady těžilo vystřídala velká budova se třemi obrovskými cisternami na palmový olej. Pak už jsme se v tom začali ztrácet. Celé to podtrhl most, který z velké části vystavěli na černo, tak aby mohli pokračovat v rozšiřování zóny a devastaci mangrovů. Tohle přece není možné!! Čekali jsme hodně, ale tohle ne! Standa Lhota nám často vyprávěl o této komercí ničené oblasti a četli jsme řadu článků, ale kde byl ten důraz?! Jak chcete psaným slovem člověka na tuhle spoušť připravit? A tady ještě žijí?

Všudypřítomný průmysl a výstavba
Rozrůstající se průmyslová oblast KIK
Rostoucí průmyslová zóna

S mraky nad hlavou a prvními kapkami nás přepadl splín. Bezmoc. Přemýšlela jsem chvíli kde tihle lidé, naši přátelé, nachází odhodlání bojovat ničím proti tomuhle gigantu?! A chvíli jsem se i přistihla při myšlence, zda to má vůbec cenu. Styděla jsem se. Vždyť já nejsem ten člověk, který říká pesimisticky „ne“. Ještě chvíli nebylo z naší, jinak hlučné skupinky, slyšet nic jiného než cvakání foťáků a těžké oddychování. A pak jsme se zaposlouchali do vyprávění Maulany, o tom jak to tady funguje a co všechno se snaží dělat a zahleděli jsme se do kapitánových očí, které koukali do dáli. Oblékli si pláštěnky a vyšplhali se na střechu lodi. Tak, aby tihle dva „Davidové“ věděli, že dnes v tom boji proti Goliáši nejsou sami!

V příští části se dozvíme něco o mangrovech

Po pár minutách jsme slyšeli první radostné zvolání. Orcely konečně připluly! =) Tajemně a jen na několik okamžiků, ale viděli jsme je! Chvíli před lodí, chvíli za ní. Jsou to zvláštní živočichové. Delfíni, kteří jsou úzce vázání na ústí brakických, kalných a mělkých řek. Největší hrozbou v zálivu jsou pro ně otřesy způsobené těžbou uhlí, při zatloukání pilotů mostu a přílišný dopravní provoz. Zvířata díky tomu mohou být vážně poraněna. Orcely, které žijí tady se tady již narodily. Jsou natolik vázány na svůj rodný kout, že jej nechtějí opustit. Je to smutné. Jejich vlastní domov je jim zkázou.

Brzy – část číslo 2: „Síla mangrovů a úsměvy dětí“