Projekt Pesisir Balikpapan se dostal do potíží. K celkově nepříznivé situaci ochrany přírody v Indonésii se v našem případě přidaly ještě finanční těžkosti. Našimi nejštědřejšími sponzory byly a stále jsou zoologické zahrady v Česku, jinde v Evropě i v Asii. Jenže ani zoo na tom nejsou nejlíp a fondy, kterými disponují, jsou nejisté. Závisí na úspěšnosti fundraisingových kampaní a na řadě dalších faktorů. Dva z nejštědřejších fondů, díky kterým nás v předchozích letech evropské zoo financovaly, přestaly existovat, a náhradu za ně jsme zatím nenašli. Hodně naděje jsme vkládali do oslovování různých českých firem, jenže spousta úsilí řady lidí přinesla jen pramálo ovoce…
Několik posledních měsíců jsme ochranu Balikpapanského zálivu
financovali především díky drobným i větším příspěvkům soukromých dárců, ale i tak se projekt Pesisir Balikpapan postupně začal propadat do dluhů. A tak můj letošní návrat do Indonésie byl ve znamení velmi nepopulárních kroků – snížení rozpočtu a ukončení většiny našich dosavadních aktivit. Nebylo jasné, zda projekt vůbec přežije.

Má to ale něco do sebe, zažít si podobnou krizi. Je to dobrá
zkouška odolnosti a motivace našeho indonéského týmu, který už po několik týdnů pracuje v podstatě na dobrovolné bázi. To je největší problém pro Darmana, který má na starost jednu z klíčových složek programu – sledování situace v terénu. To zahrnuje náklady, kterým se nelze vyhnout. Pronájem lodi, palivo, plat druhého lodníka a příspěvky informátorům. Ale aspoň na pár měsíců jsme cestu našli. Aby mohl pokračovat s prací v terénu, začal Darman asistovat výzkumníkům, fotografům a nově založené turistické agentuře Hope Balikpapan Ecotourism. Nejprve tak do Balikpapanu přijeli dva čeští fotografové
dokumentovat kahau nosaté i únik ropné skvrny, minulý měsíc jsme do zálivu pro změnu vozili turisty, tento měsíc to bude studentská expedice, zkoumající dugongy, a v říjnu se do Balikpapanu vrací můj první indonéský student Alex, který tu bude pozorovat ptáky.

Darman průvodce

Při všech výjezdech do zálivu má Darman příležitost i nadále dokumentovat stav pobřeží, tak jako to dělal v předchozích letech. O tom, co se v zálivu děje, tedy zatím máme dobrý přehled.

Jenže to, že víme, co se v zálivu děje, že někdo kácí a vypaluje
prales nebo že buldozery zavážejí mangrovy zemí, to samo o sobě ještě nestačí. Rozhodnutí o osudu pralesa nepadají v pralese, ale na úřadech. Navzdory romantické představě o práci někde v džungli se většina ochrany přírody děje v kanceláři. Tam pracuje i většina našich indonéských zaměstnanců a právě v jejich případě jsem měl z finanční krize největší strach.

A finanční krize je to co nás trápí nejvíce…

Více se dozvíte v druhé části a v kampani na http://zatokanosatychopic.cz/?page_id=706

Číslo účtu na  pomoc při CCBC – Česká koalice pro ochranu bidiverzity – http://www.ccbc.cz/

č.ú.: 2865271001/5500variabilní symbol 3

Kategorie: Rubriky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *