Kahau nosatí a ekosystém mangrovníkových pralesů
Kahau nosatí v Zátoce představují 5 % doposud známé celobornejské (rozuměj celosvětové) populace tohoto druhu, což ji řadí k 7 nejpočetnějším známým populacím kahau nosatých na Borneu. – foto Petr Šrámek
Kahau nosatý – samec krmící se na mangrovníku – foto: Petr Čolas
Kahau nosatý – samice s mládětem – foto Petr Čolas
Interiér primárních mangrovů Balikpapanského zálivu. Ty jsou velmi odlišné od nízkých a neproniknutelně hustých křovin sekundárních mangrovových hájů podél narušeného pobřeží v blízkosti městských oblastí. Tyto primární mangrovy jsou vzrostlé lesy, s robustními stromy, které mohou vyrůst více než 20 metrů do výšky, kde tvoří koruny uzavřený baldachýn nad spíše otevřenou vegetací na zemi – relativně solidní bažinou a silnými tlustými kořeny stromů, přes které lze relativně snadno chodit. – foto: Eric Fell
Mangrovová ekoturistika by vyžadovala stavbu drahých tzv. boardwalks = „hatí“. Ti z mála turistů, kteří měli šanci zažít výlet v bludišti primárních mangrovů Zátoky (při odlivu), milovali tento zážitek, i když se nedostali dále než 50 metrů do nitra pralesa. – photo: Eric Fell
Lezci (bahenní, obojživelní,…) (Periophtalmus sp.) jsou obojživelné ryby, drobní slavní obyvatelé mangrovů Zátoky nosatých opic. Mohou dýchat vzduch prostřednictvím své vlhké pokožky. Využívají dvojici silných prsních ploutví k pohybu na blátě, ale mohou také rychle a relativně velkými skoky poskakovat pomocí svého svalnatého ocasu. Lezec hledá svou kořist (drobné bezobratlé živočichy) nad vodou a v bahnech přílivové zóny. Ale nemůže putovat daleko od okraje vody. Musí se vždy vrátit do moře, aby jeho kůže zůstávála stále mokrá; Pokud pokožka lezce uschne, ryba zemře (nemůže dýchat). – foto: Břeněk Michálek
Listy mangrovníků jsou někdy potaženy černou krustou z uhelného prachu, čím více se budete blížit k zásobníku uhlí PT Singlurus v Mentawir. Těžba uhlí vážně otravuje a pomalu likviduje přirozenost Zátoky nosatých opic.