Primatolog Standa Lhota zdraví z Bornea, kde se pomalu začíná zodpovídat otázka, co se stane s plantáží olejné palmy po 25 letech, kdy palmy zestárnou a půda se vyčerpá. Na přednáškách vždycky říká, že je půda na Kalimantanu příliš chudá, a pěstováním palmy se dál vyčerpá do té míry, že už na ní nebude možné vysázet další generaci palem ani nic jiného. Jenže většina plantáží ještě není tak stará, aby mohl toto tvrzení dokázat. Teď už na to ale doba pomalu „uzrává“.
Zde se můžete podívat na několik fotek z plantáže PT TKA (Tritehnik Kalimantan Abadi), což byla první velká korporátní plantáž, založená v Balikpapanskem zálivu, a to právě před cca 25 lety. Zabrala velkou plochu lesa, kde žili kahau, hulmani a giboni. Jak vypadá po prvním cyklu pěstování palmy, vidíte na obrázcích sami. Plantáž ted zarůstá kapradím a invazními druhy bylin, i když na pár místech se uchycují i semenáčky nejodolnějších druhů stromů. Korporace plantáž opustila, jejich koncese nebyla prodloužena, půdu teď vlastní opět stát. Ten s ní ale nedělá nic, takže se okamžitě vyrojili spekulanti s pozemky a začali si opuštěnou plantáž rozdělovat, a to včetně přilehlého nenarušeného mangrovového lesa. Někteří vesničané zbylou chudou úrodu plodů palmy dál sklizí, jiní se snaží takto získaný pozemek prodat další korporaci. Co s celým územím bude, to nevíme. Snažíme se teď místní vládě navrhnout, aby aspoň nejcennější uzemí podél toku velkých řek, kde ještě žijí kahau nosatí, vyhlásila jako chráněné území, na kterém by mohla proběhnout obnova lesa, částečně přirozeně a částečně řízeně. To ale bude hodně těžké prosadit, protože má v blízkosti plantáže v budoucnosti vzniknout nové hlavní město Indonésie a tak budou určitě tlaky na to, aby se pozemky zastavěly…
