Archiv rubriky: Rubriky

Krize z horší i lepší strany – část třetí

Nakonec tu ještě máme naše učitele. Jsou dva Anna a Maulana.
Vlastně měli být tři. Třetí učitelkou měla být Intan, velmi motivovaná mladá žena z městečka Penajam. V minulosti nám pomáhala už několikrát a teď si začala připravovat vlastní program práce s dětmi v rybářských vesnicích na předměstí Penajamu. Společně s Annou jsme jí letos navštívili, abysme se domluvili na detailech. K rozhovoru se nenápadně přidala i její matka, která zprvu jen v rohu poslouchala. Když už to vypadalo, že začínáme plánovat něco zcela konkretního, vložila se matka do hovoru a začala ze sebe chrlit jeden důvod za druhým, proč není Intan pro takovou práci vhodná a proč by to měl dělat nikdo jiný. Intan se sotva zvládala bránit slzám. Bylo jasné, že jí matka zakázala
pracovat dobrovolnou práci, bude si muset hledat něco lépe placeného. Nebylo to poprvé, co někdo kvůli zákazu ekonomicky smýšlejících rodičů skončil s prací pro ochranu přírody, ale bylo hodně smutné být přímo u toho.

Anna

Zbyli tedy naši dva původní učitelé, Anna a Maulana. I jejich
program jsme museli hodně zredukovat. Odvolali jsme veškeré aktivity na školách ve městě Balikpapanu. Tam je přeci jen nevládních organizací hodně a ekologické výchově se tu věnují i jiní. Tak jsme skončili i několikaletou spolupráci s centrem ekologické výchovy KWPLH, kde Maulana poslední tři roky trávil většinu víkendů a svátků. Stejně tak Anna přestala navštěvovat většinu škol a necháváme si jen dvě mateřské školky, jednu základní školu a dvě střední školy v nejodlehlejší části zálivu, kde je environmentální výchovy potřeba nejvíc. Školy jsme vybrali tak, aby odrážely to, kam většina dětí postupuje. Bude tak možné pracovat se stejnými dětmi po léta, od mateřské školky přes základní a střední školu až na univerzitu v Balikpapanu, kde studuje i Cuyu nebo Rinto, který pochází ze stejné vesnice a prošel stejnými školami.

S Maulanou to v jednu chvíli vypadalo, že spolupráci rozvážeme úplně. Opustili jsme nejen KWPLH, ale i všechny školy v Balikpapanu, na kterých doteď působil. Maulana zvažoval, že se z Balikpapanu na čas odstěhuje a vrátí se do Samarindy, odkud pochází. Naštěstí ho ale v posledních týdnech zapůsobilo několik českých turistů, které Maulana v zálivu doprovázel. Po dlouhém odmítání působení v komerční sféře se nakonec nechal „zlomit“ a zažádá si o licenci profesionálního turistického průvodce. Bude pracovat pro agenturu Hope Balikpapan Ecotourism a bude mít na starost ekoturismus v Balikpapanském zálivu i v širším okolí. Snad mu turismus časem vydělá na živobytí a nebude tak odkázaný na nejistých penězích ode mě.

Maulana

Na finanční krizi se tedy můžeme podívat i z lepší strany. Náš
tým prošel zkouškou odolnosti a to, že nedostatek peněz přežíváme bez větších personálních ztrát, je vlastně obrovský úspěch!

Nicméně bez finanční injekce se do budoucna moc nepohneme.

Více se dozvíte v druhé části a v kampani na http://zatokanosatychopic.cz/?page_id=706

Číslo účtu na  pomoc při CCBC – Česká koalice pro ochranu bidiverzity – http://www.ccbc.cz/

č.ú.: 2865271001/5500variabilní symbol 3

Předchozí části naleznete zde:

Část první: http://zatokanosatychopic.cz/?p=764

Část druhá: http://zatokanosatychopic.cz/?p=768

Krize z horší i lepší strany – část druhá

Environmentální právní agentura JAL, kterou jsme před dvěma lety založili právě kvůli Balikpapanskému zálivu, si brzy našla nové klienty a začala se věnovat novým případům. Stále ale se zbytkem týmu sdílí stejnou kancelář. Pokud tedy jde o radu, jsou k dispozici i nadále. A navíc se starají o novou krev. Naše kancelář je i nadále
plná mladých studentů z právnické fakulty, stále plných optimismu a ideálů, hledajících svoje první pracovní zkušenosti. Jeden z nich,
Rinto, se narodil ve vesnici Mentawir přímo v zálivu a zdá se, že na svůj původ nezapomíná. Při jedné z loňských environmentálních demonstrací ho při zatýkání stloukla policie do bezvědomí, zájem o ochranu přírody z něj naštěstí nevymlátili.

Jedna z demonstrací na souši.

Po mém příjezdu do Balikpapanu jsem svolal celou naší kancelář k poradě. Snažili jsme se najít cestu, jak bez peněz přežít. Jednání bylo rozpačité, nikdo z členů týmu sice z programu neodstoupil, ale na druhé straně bylo jasné, že většina z nich bude jen se založenýma rukama čekat a plat začne znovu chodit. Hamsuri, stávající koordinátor celé skupiny, ostatní vyloženě nabádal, aby nepracovali, dokud nedostanou zaplaceno. Říkal tomu profesionální přístup. Hamsuri navrhl založit novou organizaci, která by si mohla hledat peníze i jinde. Bylo jasné, že nová organizace má být nástrojem jeho kariéry, podobně
jako právnická agentura JAL umožnila hvězdný vzestup jejímu řediteli Harymu. Nicméně organizaci jsme založili, a nazvali jí Oikos Nusantara. Když se hlasovalo o jejím novém řediteli, počítalo se s Hamsurim jako s jediným možným kandidátem, nejstarším a nejzkušenějším. Jenže mimo veškerá očekávání došlo k revoltě. Nebyl jsem jediný, kdo byl s Hamsuriho „profesionálním přístupem“ nespokojený. Novým ředitelem byl zvolen nejmladší z nás, dvacetiletý Rinto. Rinto ode mě nikdy žádné peníze nedostával. Byl vybrán s nadějí, že snad jen nová generace přinese celému týmu tu správnou motivaci.

Z vyjednávání s úřady

O týden později jsme svolali zástupce mnohem širší komunity
mladých aktivistů, kteří s naší kanceláří spolupracují na kampaních a šíření povědomí o Balikpapanském zálivu mezi širokou veřejnost. Forum za záchranu Balikpapanského zálivu, které všichni dohromady tvoříme, bylo po několik let nejpočetnější silou místního ekologického hnutí. Pro akce a demonstrace v ulicích dokázalo Forum zmobilizovat vždy desítky studentů a dalších mladých lidí. Postupem času se Forum stalo důležitým hráčem na místní politické scéně, poprvé v historii města prosadilo zamítnutí příliš benevolentního dokumentu zhodnocení vlivu developerského projektu na životní prostředí a na úřadu guvernéra podalo návrh o vyhlášení Balikpapanského zálivu provinční přírodní rezervací. Jenže vzestup na politickém nebi šel ruku v ruce se ztrátou
podpory širokých mas. Dokonce i během nedávné ropné havárie před pár týdny představovalo Forum během čištění pobřeží jen hrstku lidí, ztracenou v davu dalších dobrovolníků. Jako by se někam vytratilo počáteční nadšení a ideály. Koordinátor Fóra, dobrosrdečný rybář a zkušený aktivista Mappaselle, ze své funkce nakonec odstoupil. Připadal si už příliš starý na to, aby dokázal vyburcovat dav horkokrevných mladíků. A tak i tady přišla na řadu nová generace – novým předsedou Fora se stal jiný ze studentů právnické fakulty, Cuyu. Hnutí za záchranu Balikpapanského zálivu je teď tedy po letech opět plně v rukou mladých lidí a nezbývá než doufat, že se s nimi vrátí i nová energie.

Více se dozvíte v třetí části a v kampani na http://zatokanosatychopic.cz/?page_id=706

Číslo účtu na  pomoc při CCBC – Česká koalice pro ochranu bidiverzity – http://www.ccbc.cz/

č.ú.: 2865271001/5500variabilní symbol 3

Předchozí část naleznete zde: http://zatokanosatychopic.cz/?p=764

Krize z horší i lepší strany – část první

Projekt Pesisir Balikpapan se dostal do potíží. K celkově nepříznivé situaci ochrany přírody v Indonésii se v našem případě přidaly ještě finanční těžkosti. Našimi nejštědřejšími sponzory byly a stále jsou zoologické zahrady v Česku, jinde v Evropě i v Asii. Jenže ani zoo na tom nejsou nejlíp a fondy, kterými disponují, jsou nejisté. Závisí na úspěšnosti fundraisingových kampaní a na řadě dalších faktorů. Dva z nejštědřejších fondů, díky kterým nás v předchozích letech evropské zoo financovaly, přestaly existovat, a náhradu za ně jsme zatím nenašli. Hodně naděje jsme vkládali do oslovování různých českých firem, jenže spousta úsilí řady lidí přinesla jen pramálo ovoce…
Několik posledních měsíců jsme ochranu Balikpapanského zálivu
financovali především díky drobným i větším příspěvkům soukromých dárců, ale i tak se projekt Pesisir Balikpapan postupně začal propadat do dluhů. A tak můj letošní návrat do Indonésie byl ve znamení velmi nepopulárních kroků – snížení rozpočtu a ukončení většiny našich dosavadních aktivit. Nebylo jasné, zda projekt vůbec přežije.

Má to ale něco do sebe, zažít si podobnou krizi. Je to dobrá
zkouška odolnosti a motivace našeho indonéského týmu, který už po několik týdnů pracuje v podstatě na dobrovolné bázi. To je největší problém pro Darmana, který má na starost jednu z klíčových složek programu – sledování situace v terénu. To zahrnuje náklady, kterým se nelze vyhnout. Pronájem lodi, palivo, plat druhého lodníka a příspěvky informátorům. Ale aspoň na pár měsíců jsme cestu našli. Aby mohl pokračovat s prací v terénu, začal Darman asistovat výzkumníkům, fotografům a nově založené turistické agentuře Hope Balikpapan Ecotourism. Nejprve tak do Balikpapanu přijeli dva čeští fotografové
dokumentovat kahau nosaté i únik ropné skvrny, minulý měsíc jsme do zálivu pro změnu vozili turisty, tento měsíc to bude studentská expedice, zkoumající dugongy, a v říjnu se do Balikpapanu vrací můj první indonéský student Alex, který tu bude pozorovat ptáky.

Darman průvodce

Při všech výjezdech do zálivu má Darman příležitost i nadále dokumentovat stav pobřeží, tak jako to dělal v předchozích letech. O tom, co se v zálivu děje, tedy zatím máme dobrý přehled.

Jenže to, že víme, co se v zálivu děje, že někdo kácí a vypaluje
prales nebo že buldozery zavážejí mangrovy zemí, to samo o sobě ještě nestačí. Rozhodnutí o osudu pralesa nepadají v pralese, ale na úřadech. Navzdory romantické představě o práci někde v džungli se většina ochrany přírody děje v kanceláři. Tam pracuje i většina našich indonéských zaměstnanců a právě v jejich případě jsem měl z finanční krize největší strach.

A finanční krize je to co nás trápí nejvíce…

Více se dozvíte v druhé části a v kampani na http://zatokanosatychopic.cz/?page_id=706

Číslo účtu na  pomoc při CCBC – Česká koalice pro ochranu bidiverzity – http://www.ccbc.cz/

č.ú.: 2865271001/5500variabilní symbol 3

APOKALYPSA

APOKALYPSA padá na Indonésii

Můj letošní návrat do Indonésie patří k těm smutnějším. Dost možná jsem přijel už jen ukončit program Hnutí za záchranu Balikpapanského zálivu. Od dubna jsme skoro bez peněz, činnost jsme omezili jen na nejnutnější minimum. Zatímco pár lidí včetně Darmana a Maulany situaci chápou a v rámci možností se snaží pokračovat v práci, o jiné členy týmu přicházíme. Ti, kteří odcházejí, jsou právníci, lobbisté, ale i někteří aktivisté. Bez jejich účasti mnoho nezmůžeme, rozběhlé projekty výstavby silnice, mostu, rozvodu elektrického vedení a průmyslového parku bez jejich pomoci nezastavíme…

Do mého návratu do Balikpapanu zbývá ještě měsíc, během kterého pořád můžu čekat na zázrak, protože poslední snahy o zajištění dalšího financování ještě nevyhasly. Zatím jsem na Sumatře, kde jsem doufal v mnohem lepší zprávy. Program ochrany orangutanů v rezervaci Batang Toru se doteď rozvíjel slibně.

V Medanu jsem se sešel s kolegy Gáby a Grahamem, kteří se o ochranu Batang Toru snaží posledních 10 let. Když jsem dorazil, zpracovával právě Graham dost děsivě vyhlížející mapy mizejícího lesa, zatímco Gáby telefonovala s Friends of Earth a snažila se je přesvědčit, aby zahájili soudní proces s místními úřady. Batang Toru se totiž stal jednou z mnoha obětí programu, který je považován za nejambicióznější rozvojový program v dějinách lidstva – a také za nejničivější. Jde o program čínské vlády, nazvaný OBOR, neboli One Belt, One Road.

Čínský prezident připodobňuje OBOR k soustavě nových Hedvábných stezek, které po moři i po zemi propojí Čínu s celou Asií, Evropou, Afrikou a Austrálií. Cílem je usnadnit těžbu přírodních zdrojů všeho druhu po celé východní polokouli a jejich svoz do Číny, kde budou dále zpracovány. Zatímco někteří se bojí politických a hospodářských důsledků toho, že se Čína efektivně stane středem poloviny světa, jiní se děsí dopadu takové situace na přírodu a životní prostředí. Už samotná infrastrukutura, která má být v rámci projektu „One Belt One Road“ vybudována, bude znamenat zničení mnoha z nejcennějších zbytků asijské a africké přírody. Podél pobřeží budou vyrůstat nové přístavy, údolí řek zaplaví přehrady, nížiny se přemění v hnědouhelné doly a vnitrozemí protne síť nových silnic, železnic a elektrického vedení.
Ovšem daleko horší bude efekt zpřístupnění krajiny prakticky všem myslitelným lidským aktivitám, od zakládání dalších plantáží a průmyslových parků přes ilegální těžbu dřeva, lov zvířat, obchodu s čínskou medicínou a zakládání lesních požárů. A to všechno se má dít současně na tolika místech, že se ochranářské snahy rozptýlí. Sotva kdy se tak podaří zakročit a ničení přírody zamezit. Každý z mnoha případů, kterých se „One Belt One Road“ projekt dotkne, bude jen kapkou v moři dalších, podobně závažných – Batang Toru nevyjímaje.

V případe Batang Toru jde o hydroelektrárnu, která má vyrůst v
nejcennější části celého území – v posledním malém zbytku nížinného pralesa. Většina Batang Toru je podhorský a horský prales, který lidé ponechali divokým zvířatům jen proto, že se tuto nepřístupnou krajinu nepodařilo nijak využít. Orangutani a spousta zvířat tu žijí, ale v poměrně malých počtech, protože jejich skutečným domovem byly ještě donedávna mnohem úživnější nížiny. Právě v poslední nížině podél břehů řeky Batang Toru přežívá orangutanů nejvíc. Pro celou populaci, která nemá víc než 800 posledních jedinců, představuje toto údolí životně důležité jádro. Čínská korporace, která plánuje údolí zaplavit přehradou, argumentuje tím, že rozloha přehrady bude jen zanedbatelných 90 hektarů, a najala několik z nejvýznamnějších indonéských kapacit v oblasti lesnictví na to, aby tohle tvrzení podpořili. Jenže nejde jen o přehradu. Už teď byla podél celého břehu řeky neobyčejně rychle vybuldozerovaná nová silnice. Paralelně s ní mají vést sloupy elektrického vedení a pod zemí pak kanál, který bude
vodu z přehrady odvádět do elektrárny. Zem, která je při hloubení
mnohakilometrového kanálu vyvážena se naváží do pralesa. Už teď na začátku celé výstavby je rozloha výsypek větší, než kolik bude rozloha celé přehrady. Soustava silnice, elektrického vedení, výsypek, přehrady a hydroelektrárny, bude představovat nepřekročitelnou bariéru pro zvířata, ale stejně tak i vstupní bránu do nitra pralesa pro lovce, ilegální osadníky a spekulanty s pozemky.

Gáby a její tým proti výstavbě přehrady brojili už dlouhá léta.
Mezinárodní banky od financování celé stavby odstoupily, ale několik čínských bank ve hře zůstalo. Nepomohlo ani to, že byli orangutani z Batang Toru nedávno prohlášeni za samostatný druh, Pongo tapanuliensis, a stali se tak oficiálně nejohroženějším lidoopem světa. Indonéští Přátelé Země snad nakonec opravdu poženou celý případ k soudu. Ne ovšem kvůli orangutanům, ale kvůli zájmům místních lidí. Přehrada má totiž každý den po 12 hodin zadržovat všechnu vodu. Řeka Batang Toru tak vždy na půl dne vyschne, aby se pak zavodnila po dobu, kdy bude nahromaděná voda roztáčet turbíny. To bude znamenat zánik
živobytí všech rybářů i závažné problémy pro farmáře, jejichž
rýžoviště řeka napájí.

Soud by by tak mohl znamenat poslední naději i pro orangutany a
divokou přírodu. Jenže příliš optimismu nám nepřidává jiný soudní
případ, který jsme ještě donedávna považovali za obrovský mezinárodní úspěch a důkaz toho, že to Indonésie s ochranou přírody míní vážně. Šlo o rašelinný prales Tripa, donedávna možná vůbec nejdůležitější útočiště sumaterských orangutanů. Před několika lety započala přeměna tohoto pralesa v obrovskou plantáž olejné palmy. Petici za záchranu Tripy podepsalo víc než 130 tisíc lidí lidí a otevřeně se k ní hlásila řada největších odborníků. I tady Přátelé Země zahájili soudní proces a k žalobě se nakonec přidalo i Ministerstvo životního prostředí. Soud rozhodl ve prospěch ochrany přírody a společnosti bylo nařízeno, aby
plantáže znovu zavodnila a obnovila les. Bagry začaly znovu zazemňovat odvodňovací kanály a všichni oslavovali úspěch. Jenže palmařská společnost se odvolala k jinému soudu a případ je opět neuzavřený. Obnova rašelinišť skončila rychleji než začala a zatímco se jednání vleče a zájem veřejnosti už zcela opadl, kácí teď právě palmařská společnost poslední malé zbytky džungle.

Ale aby toho nebylo málo. Vlivným Indonésanům, kteří mají zájem
na zničení míst, jako je Tripa, Batang Toru nebo Balikpapanský záliv, začíná být jasné, že jejich plánům stojí v cestě několik cizinců a že většina z nich jsou přírodovědci. A tak Ministerstvo životního prostředí a lesnictví svolalo do Balikpapanu zástupce všech vládních úřadů a správ Národních parků a uspořádalo pro ně školení o tom, jak zahraničním agentům nevládních ochranářských organizací zabránit v podkopávání indonéského národního hospodářství. Na tohle téma přednášeli zástupci policie, armády a státní propagandy všeho druhu. Přes jednoho z rozumnějších účastníků školení se k nám prosákl zvací
dopis, který už sám o sobě obsahuje detailní instrukce pro boj s
ekoterorismem, a také několik fotografií z prezentací. Mezi
zahraničními organizacemi, které o zničení indonéského hospodářství usilují, byli uvedeni skoro všichni, zdaleka ne jen Greenpeace a Friends of Earth, ale například i Wildlife Conservation Society, CIFOR nebo agentury rozvojové pomoci včetně USAID. Za agenty těchto imperiálních sil byla prohlášená většina významnějších indonéských nevládek. Jejich cílem, na základě oficiálního dopisu, podepsaného Ministerstvem Životního prostředí a lesnictví, je nejen oslabit indonéskou ekonomiku a zkazit indonéskou mládež, ale také podpořit obchod s drogami a šířit pornografii a homosexualitu.

Tímhle školením má teď vymytý mozek celá řada úředníků, se
kterými budeme muset ve věci ochrany přírody jednat. Ale nezůstane jen u toho. Připravují se nové regulace, na základě kterých se zahraničním vědcům zpřísní udělování povolení k výzkumu. Kuriozitou je například to, že délka trestu odnětí svobody za vývoz genetického materiálu má údajně převýšit trest za vývoz živého organismu chráněného druhu (který v sobě samozřejmě genetický materiál taky obsahuje). Horší je
ale jiná věc. V budoucnu by se totiž měl povolovat jen takový výzkum, který nějakým způsobem přispěje dalšímu ekonomickému rozvoji Indonésie. Pokud by výzkum, dokládající odlesňování a vymírání ohrožených druhů neměl rozvoj indonéského národního hospodářství podpořit, nebude už možná v budoucnu povolován. Tím by se mohlo mnoho problémů vyřešit – už se o nich nebude vědět…

Náš rozhovor s Gáby a Grahamem byl plný rozčarování a bolestných odhalení. Nakonec jsem vznesl dotaz, zda má někdo z nás taky nějakou dobrou zprávu? Gáby si na jednu vzpomněla. V Batang Toru se objevila samice orangutana s rok a půl starými dvojčaty! Je to vůbec poprvé, kdy byla dvojčata sumaterských orangutanů pozorována ve volné přírodě. To je radostná zpráva – jenže všechno to negativní kolem asi nevyváží…

Nicméně my se nevzdáváme. Naši věrní Darman a Maulana pracují na monitoringu škod způsobených ropnou katastrofou a neutuchají ve své práci. O tom zase příště.

Počátek stavby přehrady – foto Sumatran Orangutan Conservation Programme

Ukradená divočina

Spřátelený projekt The Kukang Rescue Program spolu se zoo Ostrava, která projekt zastřešuje, spustila nový unikátní projekt ukradená divočina.

Zoologická zahrada Ostrava a záchranný program Kukang právě spouštějí informační kampaň „Ukradená divočina“, která je zaměřena na problematiku ilegálního obchodu s ohroženými druhy zvířat. Jedná se o první komplexní kampaň v České republice poodkrývající přehlížená fakta ilegálního obchodu s divokými zvířaty a částmi jejich těl na území ČR i v celé Evropě. „Ukradená divočina” oficiálně získala i záštitu Ministerstva životního prostředí ČR.

Co je „Ukradená divočina“? Jedná se o první komplexní osvětovou kampaň zaměřenou na ilegální obchod s volně žijícími živočichy a částmi jejich těl v České republice a Evropě”.

Po obchodu s drogami, zbraněmi a lidmi je ilegální obchod s divokými zvířaty a částmi jejich těl (tzv. „wildlife trafficking“) jedním z nejlukrativnějších ilegálních obchodů na světě. Mnohdy je obchod s divokými zvířaty spojen i s další organizovanou trestnou činností – prodej slonoviny například financuje činnost mnohých teroristických skupin. Zároveň se jedná o jednu z největších hrozeb pro světovou biodiverzitu, tedy druhovou rozmanitost, neboť mnoho volně žijících druhů živočichů i rostlin se vinou vzrůstající poptávky a pytláctví dostalo na pokraj vyhubení.

Ilegální obchod se zvířaty se může zdát být problémem pouze afrických či asijských zemí, ve skutečnosti jsou však do něj velmi často zapojeni i Evropané včetně mnoha občanů České republiky. Zabavení exemplářů zvířat nebo částí jejich těl přímo na území České republiky nejsou ničím výjimečným, a to i navzdory nezměrné vynalézavosti pašeráků. „Je to jako boj s chobotnicí. Useknete jedno chapadlo a objeví se další. Někdy má člověk absolutní pocit bezmoci a vzteku, ale musíme se snažit s tím bojovat, nemůžeme si dovolit selhat,“ popisuje Pavla Říhová.

Hlavním nástrojem nové unikátní kampaně jsou osvětové webové stránky www.ukradenadivocina.org. Věnují se komplexní problematice ilegálního obchodu – jednak ukazují nejčastěji obchodované druhy, jednak představují nejčastější důvody tohoto obchodu, mezi které patří například tradiční čínská medicína, obchod s domácími mazlíčky, obchod se suvenýry a další.

K přiblížení této problematiky široké veřejnosti slouží i tzv. Stezka ukradené divočiny, která je k vidění v Zoo Ostrava. Stezku tvoří informační panely umístěné na několika tematicky souvisejících místech v zoo. Každý panel je tvořen fotografií poukazující na jeden z mnoha problémů, kterého se ilegální obchod se zvířaty a jejich částmi těl týká, včetně informace o odhadovaném rozsahu daného problému. Zajímavostí je, že všechny exempláře nebo části zvířat na fotografiích, jako je slonovina, nosorožčí rohy, kožešiny kočkovitých šelem, šupiny luskounů aj., byly zabaveny kontrolními orgány v České republice. Tyto panely jsou pro zájemce k dispozici také v elektronické podobě.

Ukradená divočina” vznikla na základě mnohaletých zkušeností vedoucí Oddělení mezinárodní ochrany biodiverzity a CITES České inspekce životního prostředí Pavly Říhové, ve spolupráci s ředitelem Zoo Ostrava Petrem Čolasem, terénním zoologem Zoo Ostrava a vedoucím záchranného programu Kukang Františkem Příbrským, terénní zooložkou Zoo Olomouc a fotografkou Lucií Čižmářovou a dalšími členy týmu.

Záštitu nad kampaní Ukradená divočina se rozhodlo převzít Ministerstvo životního prostředí v čele se svým ministrem a 1. místopředsedou vlády České republiky Richardem Brabcem. „Spolupráci Ministerstva životního prostředí, Zoo Ostrava a záchranného programu Kukang na tak důležitém tématu, jakým je ilegální obchod se zvířaty, vnímám jako další z milníků v historickém vývoji českých zoologických zahrad,“ říká ředitel ostravské zoo Petr Čolas. Tato spolupráce navíc naplňuje jeden z vytyčených cílů Akčního plánu EU pro boj proti nezákonnému obchodu s volně žijícími druhy.

 

Fotografie mohou být volně použity pro účely tiskového, internetového a televizního zpravodajství. Autoři fotografií: Lucie Čižmářová a Enrico Gombala.

180618_ukradena divocina_panel 1600x900_press

Projekt EKOKARAVAN

Ochránci přírody spouští projekt Ekokaravan – zachrání „pivaře z Bornea“?

Kahau nosatý, foto Petr Šrámek
  1. dubna 2018 – Vědci a ochránci přírody nyní stojí před rozhodnutím, zda mají pozastavit jeden z nejlepších českých tropických ochranářských projektů, který se zabývá mj. i záchranou tzv. „pivařů z Bornea“ – vzácných opic kahau nosatých (více http://zatokanosatychopic.cz/?page_id=706). Finanční situaci tohoto a dalších ochranářských projektů v České republice i v zahraničí by však mohl pomoci vyřešit nový projekt Ekokaravan (tisková zpráva zde: http://zatokanosatychopic.cz/?page_id=744). Kampaň na získání prostředků pro jeho vytvoření nyní spouští Koalice proti palmovému oleji za podpory Nadace Partnerství.

– Bekantan –

Aktuálně – Zátoka pod příkrovem ropné skrvny

V pondělí jsme vás informovali o katastrofě, která se stala v Balikpapanském zálivu. Snažíme se získat informace, jak vlastně k vylití ropné skvrny došlo, kdo je za to zodpovědný… Víme však, že místní obyvatelé zejména lidé okolo našeho projektu a dobrovolníci tlačí na místní úřady, aby došlo k důkladnému a co nejrychlejšímu vyšetření. Dochází k monitoringu škod.

Na 4. dubna je svolána demonstrace, která má za cíl dotlačit vládu k zodpovědnému vyšetření a hlavně k důsledné ochraně celého prostoru Balikpapanského zálivu k zajištění zdravého životního prostředí pro obyvatele Zátoky.

Protestní akce
Mořská bioložka Danielle Kreb, naši dva místní koordinátoři Maulana a Darman a team zajišťující monitoring škod
Bez komentáře
Bez komentáře

– Bekantan –

Aktuálně – oběti v Zátoce

V sobotu 31. 3. 2018 došlo k úniku ropné skvrny a požáru v Balikpapanském zálivu. Jakmile budeme mít více informací, dáme Vám vědět. Zatím pouze víme, že obětí se stali 2 místní obyvatelé a další 3 jsou stále pohřešováni. Je to velká tragédie! Zejména když zjistíme, že za oběť tragédii padli už také dva místní sladkovodní delfíni – orcely tuponosé. Je nám velice smutno, když se s Vámi dělíme o tyto informace a kruté záběry. Doufejme, že se však místní vláda z těchto hrůzných událostí poučí a podnikne důležité kroky pro ochranu Zátoky.

Fotky bez komentáře…

http://www.thejakartapost.com/news/2018/03/31/oil-spill-cleanup-fire-kills-two-in-balikpapan.html

http://www.thejakartapost.com/news/2018/04/02/panic-grips-balikpapan-following-oil-spill-fire-impact.html

Buďme silní!

– Bekantan –

Tisková zpráva – „Pivaři z Bornea v ohrožení“

Sekci Měsiční zprávy jsme rozšířili na sekci Měsíční a další zprávy. Postupně tam vznikne další oddíl a to bude zpráva výroční, kterou Vám přineseme po krátkých úsecích ve shrnutí působení v rámci projektu v období celého roku 2017.

Kahau nosatý ve větvích – foto: Lukáš Vincour

V současnosti však hledáme možnosti, jak projekt udržet nadále v co nejvyšším měřítku a proto vydáváme následující tiskovou zprávu: „Pivaři z Bornea“ na pokraji vyhynutí, kterou naleznete na tomto odkazu – http://zatokanosatychopic.cz/?page_id=706

Nebo právě v sekci: Měsíční a další zprávy pod názvem Tisková zpráva – „Pivaři z Bornea“ na pokraji vyhynutí

Děkujeme za Váš zájem a za sdílení této zprávy!

Dvouměsíční zpráva z prosince 2017 a ledna 2018

V sekci MĚSÍČNÍ ZPRÁVY přibyla zpráva z měsíců prosince 2017 a ledna 2018. Přečtěte si, tentokráte poněkud smutnou zprávu ze Zátoky nosatých opic. Události jsou shrnuty do ucelené zprávy z pohledu Stana Lhoty na následujícím odkazu: http://zatokanosatychopic.cz/?page_id=689

Nebo po rozkliknutí oddílu „Měsíční zprávy“ na liště hlavního menu, kde najdete zprávy z celého roku 2017 a třídílnou zprávu Ráj bez andělů z návštěvy naší podporovatelky Evy Šlosárčíkové.

str. 1 – Prosinec 17 a Leden 18

– Bekanatan –